Reportáž z legendárního závodu Ecce Homo 2025 ve Šternberku pohledem akreditovaného fotografa. Atmosféra, emoce, zákulisí i technické tipy z focení motorsportu.
Ecce Homo Šternberk patří mezi nejstarší závody do vrchu v Evropě. Historie sahá až do roku 1905 a i po více než sto letech si drží respekt napříč motorsportovou scénou. Trať dlouhá přes sedm kilometrů je technická, rychlá a nemilosrdná. Kombinace ostrých zatáček, prudkých změn rytmu a lesního prostředí vytváří nejen obrovskou výzvu pro jezdce, ale i mimořádnou příležitost pro fotografa.
Lesní pasáže filtrují světlo do nepravidelných pruhů, asfalt mění odstín podle vlhkosti a teploty a auta mizí během několika sekund za horizontem další zatáčky. Tady opravdu není prostor pro chybu.
Motorsport má zvláštní schopnost zrychlit čas. Jakmile se ozve první ostrý zvuk motoru, všechno kolem jako by na okamžik ztichlo a pozornost se soustředí jen na jediný bod. Letos jsem to nezažil jako divák stojící za páskou. Na Ecce Homo 2025 jsem byl jako akreditovaný fotograf a ten rozdíl je zásadní.
Nestojíte v davu. Stojíte několik metrů od tratě. Cítíte tlak vzduchu při průjezdu auta, vnímáte vibrace asfaltu i krátký moment ticha těsně před startem. V tu chvíli si uvědomíte, že už nejste jen pozorovatel. Jste součástí dění.
Diváci sledují každý průjezd se zatajeným dechem, les vrací ozvěnu motorů a po každém autě zůstává jen krátký oblak prachu. Pro fotografa je to výzva i privilegium zároveň.
Sobotní tréninkové jízdy na Ecce Homo Šternberk 2025 ukázaly, že letošní ročník nebude o opatrném sbírání zkušeností, ale o ostrém tempu od první jízdy. Už při prvních průjezdech bylo zřejmé, že jezdci přijeli dokonale připraveni a trať nebudou jen „číst“, ale okamžitě atakovat.
Ráno ještě asfalt držel chlad a lesní úseky byly místy vlhké, takže ideální grip nepřicházel automaticky. Přesto začaly padat časy, které naznačovaly, že během závodních jízd půjde o desetiny sekundy. Někteří jezdci testovali limity v nájezdech do technických pasáží, jiní si pečlivě hlídali stopu a brzdné body. Bylo patrné, kdo riskuje a kdo staví výkon na preciznosti.
Z pohledu fotografa byl trénink možná ještě zajímavější než samotný závod. V určitých zatáčkách už během tréninkových jízd docházelo k drobným korekcím smyku, agresivnějším výjezdům i momentům, které naznačovaly, že neděle přinese skutečně ostré tempo. Atmosféra postupně houstla, každou další jízdou se zrychlovalo a zvuk motorů získával tvrdší tón. Trénink tak nebyl jen zahřívací fází, ale plnohodnotnou podívanou, která nastavila laťku velmi vysoko.
A právě v těchto chvílích si člověk uvědomí, že závod do vrchu není jen o finálním výsledku. Je o procesu, o hledání limitu a o postupném přibližování se k ideální jízdě.
První konkrétní odpovědi přinesl až druhý trénink. Časomíra tentokrát neukázala jen orientační hodnoty, ale skutečné rozložení sil. Tempo první trojice bylo extrémně vyrovnané a rozdíly se pohybovaly v řádu desetin sekundy. Nejrychlejší čas soboty zajel Christian Merli hodnotou 2:46.03, čímž potvrdil, že do Šternberku přijel nejen s respektem k trati, ale i s jasnou ambicí diktovat tempo.
Jeho jízda působila velmi čistě. Minimum korekcí, precizní nájezdy do zatáček a agresivní, ale kontrolované výjezdy. Bylo znát, že trať zná a přesně ví, kde může riskovat a kde je potřeba zachovat chladnou hlavu.
Těsně za ním se držel Kevin Petit s časem 2:46.33. Jeho průjezdy byly možná o něco ostřejší, místy až na hraně přilnavosti, ale stále pod kontrolou. Rozdíl pouhých tří desetin sekundy mezi prvními dvěma jezdci jasně ukázal, že sobota nebyla o bezpečném testování limitů, ale o reálném útoku na čas.
Třetí nejrychlejší výkon patřil Robinu Faustinimu s hodnotou 2:46.68. Jeho styl byl velmi stabilní a konzistentní, bez výrazných chyb či zbytečných rizik. Právě tato vyrovnanost naznačovala, že v součtu dvou nedělních jízd může sehrát klíčovou roli.
Rozestupy mezi první trojicí nepřesahovaly ani sekundu, což na více než sedmikilometrové trati jasně vypovídá o kvalitě startovního pole. Sobotní výsledky tak nenaznačily dominanci jednoho jezdce, ale spíše otevřený souboj, ve kterém bude rozhodovat preciznost v každém metru tratě, každé brzdění i každý výjezd ze zatáčky.
Sobotní trénink tedy nepřinesl jen rychlé časy. Ukázal charakter startovního pole. Agresivitu, zkušenost i schopnost adaptace na proměnlivé podmínky lesní tratě. První měření sil proběhlo a bylo zřejmé, že o konečném pořadí rozhodnou drobné detaily, nikoliv dramatické rozdíly.
Sobotní program však neskončil posledním průjezdem tréninkové jízdy. Jakmile utichla časomíra a závodní speciály zmizely z tratě, přesunula se pozornost fanoušků do legendárního Lipinského oblouku, kde se odehrála show úplně jiného charakteru.
Lipinský oblouk se proměnil v arénu řízeného chaosu. Drift show nabídla hlasité, efektní a místy až neuvěřitelně těsné průjezdy, při kterých se asfalt zahalil do hustého kouře z pneumatik. Diváci stáli jen pár metrů od dění a atmosféra byla elektrizující.
Do akce se zapojily nejen klasické driftovací speciály, ale i dakarské vozy, které svými rozměry a agresivním projevem vytvořily kontrast k preciznímu tempu závodů do vrchu. Pohled na těžký dakarský speciál, který s lehkostí posílá zadní nápravu do smyku v ikonickém oblouku, byl pro mnoho fanoušků jedním z nejsilnějších momentů celého dne.
Sobota tak nabídla dvě tváře motorsportu. Přesnou, měřenou a technicky precizní část během tréninků, a poté syrovou, hlučnou a vizuálně strhující show, která uzavřela den ve velkém stylu.
Po sobotních trénincích bylo jasné, že nedělní závod nebude jen formalitou. Rozdíly mezi nejrychlejšími jezdci byly minimální a trať nad Šternberkem opět slibovala dramatický souboj o každou desetinu sekundy. Nedělní program závodu do vrchu je přitom jednoduchý, ale neúprosný. Každý jezdec má dva ostré pokusy, dvě závodní jízdy, a do výsledku se započítává jejich součet. Jedna chyba, špatný nájezd do zatáčky nebo zaváhání při výjezdu tak může rozhodnout o celém víkendu.
Ranní atmosféra byla jiná než v sobotu. Trať byla suchá, asfalt měl lepší teplotu a jezdci už přesně věděli, kde mohou riskovat. Zatímco sobota byla o hledání limitu, neděle byla o jeho překonání.
První závodní jízda přinesla okamžitě velmi vysoké tempo. Mezi nejrychlejšími jezdci dominovaly především prototypy kategorie P1, které patří mezi absolutní špičku evropských závodů do vrchu.
Velmi silnou první jízdu předvedl Kevin Petit, který zajel čas 2:44.164 a na chvíli se dostal na čelo průběžného pořadí. Jeho jízda byla agresivní a rychlá, především ve střední části tratě, kde dokázal využít maximální výkon svého prototypu Nova Proto NP01.
Hned za ním se držel Christian Merli, jeden z nejzkušenějších jezdců evropského šampionátu. Merli zajel čas 2:44.757, čímž potvrdil svoji formu z tréninků. Jeho styl byl opět velmi čistý a precizní, bez zbytečných korekcí nebo riskantních momentů.
Třetí nejrychlejší čas první jízdy patřil Joseba Iraola Lanzagorta, který zajel 2:45.033. Španělský jezdec držel stabilní tempo a jeho jízda byla velmi konzistentní.
Velmi solidní výkon předvedl také Robin Faustini, který zajel čas 2:43.17 v jednom z průjezdů a držel se v absolutní špičce. Bylo zřejmé, že souboj o vítězství bude otevřený až do poslední jízdy.
Druhá závodní jízda byla rozhodující. Jezdci už přesně věděli, jaký čas musí zajet, a atmosféra kolem tratě byla výrazně napjatější.
Tentokrát ukázal svou zkušenost Christian Merli, který ve druhé jízdě zajel čas 2:44.281 a znovu potvrdil, že patří mezi absolutní špičku evropských závodů do vrchu. Jeho jízda byla rychlá, ale zároveň velmi kontrolovaná.
Velmi dobře zajel i Robin Faustini, který ve druhé jízdě zaznamenal čas 2:45.11. V součtu obou jízd se právě Faustini dokázal udržet na absolutní špičce a jeho výkon byl dostatečně konzistentní, aby mohl bojovat o celkové vítězství.
Španěl Joseba Iraola Lanzagorta zajel druhou jízdu za 2:45.156 a udržel si tak velmi silnou pozici v celkovém pořadí.
Naopak Kevin Petit, který byl velmi rychlý v první jízdě, ve druhé jízdě ztratil několik sekund a zajel čas 2:49.319, což ho v konečném součtu posunulo za první trojici
Po sečtení obou jízd se vytvořilo konečné pořadí absolutní klasifikace.
Na prvním místě se umístil Robin Faustini, který zajel součet časů 5:28.28 a stal se absolutním vítězem ročníku Ecce Homo Šternberk 2025. Jeho jízdy byly velmi vyrovnané a právě stabilita byla klíčem k celkovému vítězství.
Druhé místo obsadil Christian Merli, jehož součet časů činil 5:29.03. Rozdíl mezi prvními dvěma jezdci byl pouhých 0,75 sekundy, což na téměř osm kilometrů dlouhé trati jen potvrzuje extrémní vyrovnanost závodu.
Třetí místo patřilo Joseba Iraola Lanzagorta, který dokončil závod s celkovým časem 5:30.18.
Na čtvrtém místě skončil Kevin Petit s časem 5:33.47 a pátou příčku obsadil Sébastien Petit s časem 5:38.16.
Za absolutní špičkou pokračoval velmi vyrovnaný souboj dalších jezdců. Například Fausto Bormolini se svým Reynardem zajel součet 5:50.436, což mu vyneslo pátou příčku v některých klasifikacích.
V kategorii cestovních vozů byl velmi silný Karl Schagerl s vozem Volkswagen Golf, který dokončil závod s časem 6:02.952.
Mezi českými jezdci se výrazně prosadil například Dan Michl, který se svým Lotusem Elise zajel součet 6:18.289 a potvrdil, že domácí jezdci dokážou držet tempo s evropskou konkurencí.
Velmi dobře si vedl také Petr Vítek, který byl jedním z nejrychlejších českých jezdců a dokázal se dostat mezi nejlepší desítku absolutního pořadí.
Navzdory velmi vysokému tempu, které bylo během nedělních závodních jízd k vidění, zůstal traťový rekord nepřekonán. Absolutní maximum 2:39.80, které drží italský jezdec Christian Merli z předchozího ročníku, odolalo i letos. Přestože se několik jezdců dokázalo této hranici přiblížit, nikomu se nepodařilo posunout historický zápis o další desetiny sekundy.
Na první pohled se může zdát, že rozdíl několika sekund na více než sedmikilometrové trati není zásadní. Ve světě závodů do vrchu však právě tyto sekundy znamenají obrovský rozdíl. Každý metr tratě je výsledkem kompromisu mezi maximální rychlostí a absolutní kontrolou nad vozem. Jezdec musí přesně vědět, kde může riskovat, kde ubrat a kde naopak využít každý kousek asfaltu.
Trať ve Šternberku je v tomto směru mimořádně náročná. Kombinace dlouhých rychlých úseků, technických pasáží a změn rytmu nutí jezdce neustále přizpůsobovat styl jízdy. Zatímco některé části tratě umožňují plně využít výkon závodního speciálu, jiné vyžadují maximální koncentraci a precizní práci s volantem, plynem i brzdami.
Lesní prostředí navíc přidává další faktor. Světlo se v jednotlivých úsecích mění, asfalt má místy jinou teplotu a přilnavost může být odlišná i během jedné jízdy. Právě tyto detaily často rozhodují o tom, zda se jezdec dokáže přiblížit rekordnímu času, nebo zda musí své ambice přizpůsobit realitě tratě.
Rekord Christiana Merliho tak zůstává symbolem extrémně rychlé a zároveň dokonale precizní jízdy. Čas 2:39.80 patří mezi nejrychlejší průjezdy v historii této legendární tratě a zároveň připomíná, jak vysokou úroveň musí jezdec předvést, aby se zapsal do historie Ecce Homo.
Letošní ročník však zároveň ukázal, že hranice jsou stále blízko. Rozdíly mezi nejlepšími jezdci byly minimální a tempo závodu naznačuje, že otázka překonání rekordu může být jen otázkou času.
Jakmile poslední závodní speciál projede cílem, atmosféra kolem tratě se začne pomalu měnit. Hluk motorů postupně ustupuje a les nad Šternberkem se vrací do svého přirozeného rytmu. Diváci, kteří ještě před chvílí sledovali každý průjezd s napětím, začínají pomalu opouštět svahy nad tratí a vydávají se zpět směrem k městu.
V paddocku se mezitím odehrává jiný druh ruchu. Mechanici balí nářadí, týmy analyzují výsledky a jezdci si postupně uvědomují, že další kapitola víkendu je u konce. Pro některé znamená neděle radost z vítězství, pro jiné motivaci vrátit se příští rok silnější.
Závodní speciály, které ještě před chvílí projížděly zatáčkami na hranici fyzikálních možností, stojí nyní klidně v servisních stanech. Motor vychladl, pneumatiky ztratily svůj charakteristický zápach a celý prostor se pomalu uklidňuje.
Pro fotografy však práce ještě nekončí.
Ve chvíli, kdy diváci odcházejí a trať se uzavírá, začíná druhá část celého procesu. Na paměťových kartách zůstávají stovky, často tisíce fotografií. Každý průjezd, každá zatáčka a každý moment musí projít pečlivým výběrem.
První krok je technický. Kontrola ostrosti, expozice a kompozice. Záběry, které na první pohled vypadají dobře, se musí porovnat s ostatními a vybrat ty, které skutečně vystihují atmosféru závodu.
Teprve poté přichází druhá fáze. Výběr fotografií, které dokážou vyprávět příběh celého víkendu.
Fotografie motorsportu není jen o rychlosti. Je o momentu. O přesně načasovaném okamžiku, kdy se auto nakloní do zatáčky, kdy se zadní kola lehce utrhnou od ideální stopy nebo kdy jezdec projede horizontem v plném nasazení.
Tyto momenty často trvají jen zlomek sekundy. Fotograf musí být připravený, soustředěný a zároveň schopný reagovat instinktivně.
Po návratu domů tak přichází dlouhé hodiny třídění a úprav. Z tisíců snímků se postupně rodí několik desítek fotografií, které dokážou zachytit atmosféru závodu tak, jak ji diváci prožívali přímo u tratě.
Právě v této chvíli se celý víkend začíná proměňovat ve vizuální příběh.
Ecce Homo není jen další závod v kalendáři evropských závodů do vrchu. Je to událost s historií, která sahá více než sto let zpět. Tradice tohoto závodu je cítit v každém detailu – od samotné tratě až po fanoušky, kteří se sem každý rok vracejí.
Pro mnoho lidí je návštěva Ecce Homo téměř rituálem. Rodiny, skupiny přátel i dlouholetí fanoušci motorsportu přicházejí na stejná místa podél tratě, odkud sledují průjezdy závodních speciálů. Někteří stojí v Lipinském oblouku, jiní preferují rychlé pasáže v horní části tratě.
Každé místo má svou vlastní atmosféru.
Někde převládá klid a soustředěné sledování jízdy, jinde panuje téměř festivalová nálada. Fanoušci reagují na každý průjezd, komentují styl jednotlivých jezdců a sdílejí nadšení z rychlosti a preciznosti, kterou závod do vrchu přináší.
Právě tato kombinace tradice, rychlosti a přirozené atmosféry dělá z Ecce Homo jednu z nejvýznamnějších událostí svého druhu v Evropě.
Když se víkend pomalu chýlí ke konci a poslední týmy opouštějí paddock, zůstává po závodě zvláštní pocit. Směs únavy, spokojenosti a zároveň očekávání dalšího ročníku.
Ecce Homo 2025 znovu ukázalo, proč si tento závod drží své výjimečné postavení mezi evropskými závody do vrchu. Kombinace rychlosti, technické náročnosti a jedinečné atmosféry vytváří událost, která přitahuje nejen špičkové jezdce, ale i tisíce fanoušků.
Pro fotografa je to zároveň příležitost zachytit okamžiky, které trvají jen zlomky sekundy, ale dokážou vyprávět příběh celého víkendu.
Motory sice utichly, ale vzpomínky na další ročník Ecce Homo zůstávají.
A právě tyto momenty jsou důvodem, proč se sem lidé rok co rok vracejí.
Sony A6400: má tento fotoaparát v roce 2025 stále smysl? Get unlimited access to thousands of online fitness classes in
Kosovo – mladá země se starou balkánskou duší a nečekanými příběhy Reportáž z legendárního závodu Ecce Homo 2025 ve
Velká tržnice v Budapešti: co koupit, ochutnat a jak se tam dostat Praktický průvodce Velkou tržnicí v Budapešti. Zjistěte,
DJI MINI 3 PRO Za objektivem jako akreditovaný fotograf Reportáž z legendárního závodu Ecce Homo 2025 ve Šternberku pohledem
ECCE HOMO 2025 Za objektivem jako akreditovaný fotograf Reportáž z legendárního závodu Ecce Homo 2025 ve Šternberku pohledem akreditovaného
Mezi horami a mořem Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina Reportáž z legendárního závodu Ecce Homo 2025 ve Šternberku
Katedrála svatého Václava v Olomouci Katedrála svatého Václava patří mezi nejvýznamnější historické památky v Olomouci a zároveň mezi nejpůsobivější sakrální
ECCE HOMO 2025 – Za objektivem jako akreditovaný fotograf Reportáž z legendárního závodu Ecce Homo 2025 ve Šternberku pohledem